Vyhledej
Zvičina > Rozhovory > Firmy a podnikatelé

Jana Pechlátová vystaví na jeden večer své fotografie v Krčmě Starého pivovaru

Redakce / 30.09.2015
Fotografie pořízené a naaranžované Janou Pechlátovou jsou z jiného světa. Je to její svět, ale ten kdo četl alespoň jeden díl Narnie nebo Hraničářova učně, tak mu porozumí. A kdo nezná ani Janu Pechlátovou, ani její svět, tomu oboje přiblížíme prostřednictvím rozhovoru. Její fotografie si můžete přijít naživo prohlédnout i s autorkou v pátek 2. října do Starého pivovaru.

Jano, předpokládám, že nejste původně fotografka. Co vás přivedlo k fotografování?

Ne, skutečně nejsem fotografka. Ve Dvoře jsem studovala 3 roky šestileté gymnázium a potom jsem přešla na jezdeckou akademii v Mariánských lázních. Vyrůstala jsem u zvířat, tak mi to bylo blíže, ale samotná škola mě trochu nudila. Pod stejnou školu patřil i fotografický učňák, kam jsem dle potřeby přebíhala. Paní ředitelka pro to měla pochopení. Focení mě moc bavilo - fotila jsem zprvu zvířata. Nakonec jsem se však 

rozhodla vše změnit, začít dělat něco kreativnějšího, a začala jsem stříhat vlasy - byla ze mě na nějaký čas kadeřnice, vizážistka. Tady mě napadlo fotit portréty - fotky mých zákaznic měly podtrhnout jejich silné stránky a dodat jim sebevědomí.

Tvoje fotky navozují dojem jiného světa. Co je to za svět?

Moje fotky jsou určitě útěkem ze současného světa, ale je napojen na náš svět. I v tomto světě mám koně a střílím z luku. Dříve to byl pro mě útěk a těšila jsem, že se třeba jednou dostanu do toho světa. Prostřednictvím fotografií jsem ty dva světy spojila a snažím se to dobrodružství a svět hrdinky žít tady. 

Tvůj svět má dokonce i název - Altair. Proč Altair?

Před deseti lety jsem dostala knížku Narnie. Nenadchnul mě ani tak příběh, jako ta země, která se tam vykresluje. Dlouho jsem nevěděla, jak tu svoji zemi pojmenovat. Byla to Narnie. Ale mám v plánu časem vydat svoji knížku a tam už budu potřebovat jiný název pro můj svět. Nemůže to být Narnie. Ke každé fotografii mám vymyšlený příběh, pocit, který ten hrdina na fotografii má. Napadl mě Altair. Až zpětně jsem dohledala, že je to hvězda, který má již své místo v některých jiných příbězích (např. Startrek - pozn. redakce).

Čím se ty dva světy, které prožíváš, liší?

Ony jsou skoro stejné - je tam bolest, láska, strach. Není to o tom, že je to v jednom z nich hezčí. Ale v tom mém světě se ví, za co se bojuje. Což se o tom našem říct nedá. Kdyby tu byla válka, tak vlastně ani nevím, za co bojujeme. Tam mám jistotu.

Za co bojuješ v tom svém světě?

Za pravdu a za svobodu, za lásku, rodinu. Je to moje víra a každý si k ní musí dojít sám. Pro mě je nejdůležitější, že tomu věřím. Věřit tomu, co vymyslel někdo jiný, mi přijde nesmyslný.

Výstava v Krčmě trvá jen jeden večer. Není to škoda?

Sama nerada chodím na výstavy a nevidím důvod, proč by někde měly moje fotky viset dva měsíce. Když mě osloví někdo z cizího města, vůbec nevidím důvod, proč tam jít.  V Krčmě jsem doma - sejdu se zde se svými známými a ta energie všech těch lidí, co mě přijdou oslovit, je důležitá pro mě. Tohle má pro mě smysl, posouvám se tak dál. Jinak mi stačí vystavovat fotografie na facebooku.

Tvé fotografie na připravované výstavě mají být příběhy o vnitřních bitvách. Mají návštěvníci šanci to pochopit?

Každý z nás má ty vnitřní bitvy stejné. Já jsem třeba citlivější, tak je více prožívám, zabývám se jimi a jsem pak schopná je zachytit. Moje vnitřní bitvy jsou ale stejné jako u všech ostatních a ty malé odchylky, způsobené odlišným životem v reálném světě, jsou ve fantasy příběhu odsunuté stranou a tak si člověk vždy najde přesně to své.

Kolik fotek bude na výstavě ke zhlédnutí? 

Mám připraveno 20 výstavních fotografií s textama. Z těch je složená i malá knížka, která bude na místě na prodej, stejně jako dva druhy kalendářů s mými fotkami na rok 2016. První je složen z vystavovaných fotografií se zvířaty - ty nejsou tak náročné na vnímání a jsou vhodné i jako dárek. Druhý kalendář je tématický stejný jako loni - chlapi a koně. 

Bude možné si zakoupit i vystavené fotografie?

Ano, zakoupit si lze jakoukoliv fotografii.

Fotíte ještě na zakázku například fotografie do rodinných alb?

Dříve jsem fotila pro lidi a pro sebe. Ale bylo to únavné. Chci se zlepšovat v tom, co mě baví. Rozhodla jsem se pro Altair. Pokud někomu můj svět vyhovuje, je to můj zákazník. Takže když bude chtít rodina trochu jiné fotografie, jsem tady!

Kde sháníte modely?

Kamarádky, zákaznice, zajímaví kolemjdoucí, které s vizitkou v ruce oslovím.

Modely si připravujete sama včetně líčení?

V současné době už mám pomocnici - vizážistku. Je to moje spolubydlící, která je velmi šikovná a já ji ráda nechávám na starost část své práce. 

Jak vybíráte exteriéry?

Je důležité, aby vybrané prostředí podtrhlo foceného člověka, protože vytváří s tím člověkem příběh. Elfku nebudu fotit ve městě a v ateliéru bych byla svázaná. Někdy mi stačí jeden strom. Při focení s upíry před lapidáriem u kostela sv. J. Křtitele jsem ale podcenila načasování. Nedošlo mi, že je neděle a že je mše. Lidé odcházející z kostela však byli naštěstí shovívaví (smích).

Měla jste nějakého učitele, kterému vděčíte za to, co umíte?

Ne, bohužel takový učitel nebyl. Proto dělám kurzy focení. Snažím se nabídnout to, co mi tolik chybělo - být osobitá a přemýšlet nad příběhem. Dát do té fotografie i kus sebe.

Děkuji za rozhovor.

Kateřina Sekyrková
www.kralovedvorsko.cz


Související články
Jana Pechlátová fotila slavné české osobnosti pro dobrou věc - pro psy z útulku
Vaše komentáře

Přečteno 804x