REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Jani, charitativní kalendář se psy jsi nefotila poprvé - prosím přibliž nám myšlenku a význam těchto projektů.
Charitativní „psí” kalendář jsem fotila již minulý rok. Jednalo se o pomoc pro broumovský útulek, ze kterého mám jednoho z pejsků. Letos pro ně fotím další kalendář. Nicméně projekt s celebritami je narozený letos a je pod záštitou organizace Se psem mě baví svět, která pomáhá pejskům mnoha směry. Jedním z nich je právě takto konkrétní pomoc, kdy se nafotí pejsek, který v dočasné péči čeká na svůj nový milující domov (často se vybírají těžko umístitelní pejsci). Tím, že je nafocen se známou tváří, se dostane fotografie pejska i s jeho příběhem mezi tisíce lidí a šance na nalezení domova i pro těžko umístitelného psa je tak mnohem vyšší. Z nejlepších fotografií se na konci roku udělá kalendář a výtěžek bude následně použit na záchranu dalších pejsků.
Fotografie z kalendáře se objevily na webu jednoho z bulvárních deníků bez uvedení tvého jména. Minimálně tímto rozhovorem to napravujeme - každopádně cítíš vůči tvé práci určitou nespravedlnost včetně porušení nějakého novinářského kodexu?
Spíš jsem cítila lítost, sice to fotografuji, abych pomohla pejskům, ale přeci jen do toho dávám kus sebe, a tak bych byla u toho ráda podepsaná. Viditelně.
Jak tě vůbec napadlo pomáhat opuštěným psům právě prostřednictvím kalendáře?
Protože se mi další domů už nevejde! A tak když jim nemohu domov poskytnout, snažím se přispět k tomu, aby našli domov u někoho dalšího. Navíc vím, kolik taková veterinární péče stojí. Neustále na facebooku vidím prosby o finanční pomoc na operace nalezených zvířat. Tak proč nedat na podobnou věc peníze a mít z toho kromě dobrého pocitu ještě i kalendář? Já z dobrého pocitu ten kalendář ráda vytvořím. Druhý kalendář, který věnuji Broumovskému útulku, je trochu srdcovka, je to tvořeno s mým velkým díky za psa Úžasňáka, který se mi tu válí na gauči.
Víš alespoň přibližně, kolik se loni kalendářů prodalo a co to znamenalo v přepočtu na psí pomoc?
Tisklo se jich, myslím, 350 ks, díky dvorské tiskárně ARPA jsme se dostali na krásnou cenu, a tak z každého kalendáře bylo přibližně 180 Kč pro útulek.
Organizace Se psem mě baví svět tě oslovila právě na základě tvého loňského kalendáře?
Spíše na základě portfolia na Facebooku. Myslím, že jsme spolu jednali ještě dříve, než vyšel první charitativní kalendář.
Je to jejich první podobný projekt nebo každý rok spolupracují s jiným fotografem?
První a uvidíme, jak to bude příští rok. Ráda bych řekla, že budu mít méně práce, více času na ty své zachráněnce, ale myslím, že mi to opět nedá a do té hromady práce si nacpu další charitativní projekt.
Prozraď, jak se ti pracovalo se slavnými osobnostmi při focení? Znali tvůj styl a tušili, jak výsledné fotky budou vypadat?
Asi nejvíce jsem se bála reakce pana Ebena, kdy pro mě bylo nejtěžší vymyslet kostým. A znáte ten pocit, kdy Marek Eben přijede na fotografování, netuší, co fotíte za styl a co ho čeká, a vy se máte tvářit, že víte, co děláte, když na něj před televizí věšíte staré froté prostěradlo, s pusou plnou zavíracích špendlíků ho utěšujete, že to bude v pohodě, na hlavu mu dáváte papírový cylindr z hračkářství a završíte to plastovýma brýlema ve stylu steampunku… A pak už mu jen říkáte, aby se tvářil jako průzkumník na dobrodružné misi? Tak já už vím, jaký to je pocit!😀 Ale musím říct, že všichni byli moc fajn a stateční, co se kostýmů týká, a právě pan Eben byl nejstatečnější!
Věděla jsi, kdo z těchto osobností se účastní a měla pro ně připravený kostým předem?
Předem jsme to měli vždy dohodnuté. Věděla jsem, koho z osobností i koho z pejsků mám očekávat, takže podle toho jsem vymýšlela kostýmy a celou scénu. Jen s místem jsem si musela vždy poradit až na místě. Občas se vyloženě fotilo před keřem mezi paneláky…
Finální a upravené fotografie vyfocené osobnosti schvalovaly nebo to čistě nechaly na tobě?
Vždy jsem chtěla, aby fotografii schválily. Už jen kvůli mému vnitřnímu klidu.
Jaké byly jejich reakce?
Veškerou administrativu jsem nechala na organizaci, takže nevím přesně, ale co jsem se doslechla, tak třeba takový David Kraus měl z fotografie obrovskou radost, a to neviděl tu nej!
To znamená, že fotky kolující na internetu nejsou ty nejlepší, které budou na kalendáři?
Ty skutečně „nej” jsem si nechávala pro sebe. Pokud tedy nevyšla jen jedna fotografie z focení, což se také stalo. Z těchto fotek by měla být upořádána výstava a křest kalendáře. Ty nej fotografie, které se nepouštěly zatím na internet, budou vytištěné na plátna a vystavována. Kalendář je tedy takovým překvapením.
Celé to focení zní po stránce organizační jako velmi náročné: dostat osobnost, psa a fotografa na jedno místo!
Bylo to velmi náročné! Naštěstí Se psem mě baví svět má své organizátory, takže já vždy jen ráno sbalila kostýmy a líčení a dojela do Prahy, kde byli již všichni nastoupení. Pro mě bylo asi nejtěžší (kromě sehrání termínů) vyfotografovat vlastně dva cizí jako nerozlučnou dvojku. Můžu si scénu vymyslet jak chci, ale když pejsek v náruči být nechce, tak prostě nechce... Takže s Ewou Farnou vznikla jen jedna fotografie a vzdaly jsme to. Scooby, se kterým se fotila, se rozhodně fotit nechtěl. A zkuste takového teriéra přesvědčit. Od té doby jsem vždy prosila o klidnější pejsky.
Takže ta osobnost si nemohla pejska vybrat - byl jí někdo přidělený?
Vždy byl pejsek přidělen podle toho, zda v ten čas, ve kterém jsem mohla já i fotografovaný, mohla dorazit i dočasná majitelka pejska. Podle toho se vybíralo, protože sladit tolik lidí dohromady bylo opravdu složité. Spolupracovalo se nejvíce s organizací Dočkasky DeDe, takže jelikož fungují úžasně, vždy nám pejska dovezli, i třeba z velké dálky.
Takže ti pejsci se také sváželi z různých útulků v ČR?
Ano, jelikož jsme se snažili dát šanci hůře udatelným pejskům, tak jezdili i z větší dálky.
Kolik ty máš aktuálně psů doma a odkud sis je přinesla?
Doma mám tři pejsky. První z nich je synem mého prvního pejska, kdy jsem to tak trochu neuhlídala, a tak mi nezbylo nic jiného, než si jednoho z těch kříženečků vzít domů. Druhý, Žerýček, je z Broumovského útulku, a třetí je náš ukrajinec Collie, pro kterého jsem jela až na hranice s Ukrajinou. To je tak, když píšete na normální český inzerát a pak se dozvíte, že pejsek není z ČR… A pak tu mám ještě čtyři koníky, z nichž o třech se dá říct, že potřebovali pomoc.
Kalendář je již nyní v prodeji? Případně kolik stojí a jak si jej lze objednat?
Se psem mě baví svět pořádalo tento víkend charitativní běh a nyní tedy mají prostor pro dotažení věcí kolem kalendáře. Takže bych řekla, že k prodeji bude v první půli listopadu. Určitě budu informovat o prodeji obou kalendářů na mém facebooku či portále Královédvorsko.cz.
Poslední otázka: co tě v nejbližší době čeká za další projekty?
Mám v plánu první velkou knihu Země Atairu. První díl, spíše nultý, vyšel před dvěma lety v rámci výstavy Země Altairu, kdy k fotografiím byly i příběhy - vyšla z toho knížečka malá. Ale během příštího roku bych chtěla napsat a nafotografovat celou knihu, ideálně do příštích vánoc. Moc se na to těším.
Děkuji za rozhovor!
Kateřina Sekyrková
Foto: Jana Pechlátová
Ve Dvoře Králové v Sylvárově někdo zabil psa a pohodil jej do křoví |
Vaše komentáře |