Rytíř královédvorského hokeje Vasilis Teodoridis odchází. A s ním bohužel celý dospělý hokej, protože se nepodařilo najít žádného nástupce

Rozhovor pro server Hokej.cz z minulého týdne

Hokejový klub ve Dvoře Králové nad Labem má za sebou veleúspěšnou sezonu. HC RODOS vyhrál druholigovou skupinu Sever a zahrál si tak o účast v baráži o Chance ligu. Ted je ale situace kolem tamního klubu značně nejistá. Dlouholetý majitel Vasil Teodoridis musel z pozice kvůli zdravotním důvodům odstoupit. Otázkou je, jestli se najde jeho nástupce.

Odstoupil jste z pozice majitele hokeje ve Dvoře Králové nad Labem. Co to pro klub znamená?

Je to jednoduché, hledám někoho, kdo by klub převzal. Nejde o to, že bych se už v hokeji angažovat nechtěl, ale můj zdravotní stav mi to nedovoluje. Jsem po sedmi operacích páteře a doktoři mi zakazují být v chladném prostředí, takže jsem se rozhodl k tomuto kroku.

Už se vám hlásí potenciální zájemci?

Zatím je to čerstvé, musí se to trošku rozkřiknout. Dnes (v pondělí 9. května pozn. red.) jsem měl schůzku s panem starostou Dvora Králové a dalšími lidmi, kde jsem je informoval. Říkal jsem jim, že spousta věcí v klubu je mých, ale že je nechám pro ty, kteří přijdou po mně.

Jaká byla reakce pana starosty a spol. když jste je o svém záměru skončit informoval?

Překvapilo je to, byli v šoku. Ale víte… Asi od 10. listopadu loňského roku jsem ležel tři měsíce v kuse v nemocnici. Pak jsem byl měsíc s týmem a pak následoval pobyt v nemocnici ve Dvoře Králové. Prakticky všechno jsem v sezoně řešil z nemocniční postele, ať už komunikace s trenérem, s hráči případně nákup vybavení a podobně. Bylo to náročné.

Pomůže vám starosta města s hledáním nového majitele klubu?

Říkám na rovinu, že pan starosta říkal, že ano. Udělali jsme menší článek v regionálním médiu, tak uvidíme, jestli se do pátku někdo přihlásí. Pokud ano, tak bych hned v pátek začal diskutovat o prodeji klubu.

Říkáte, že s potenciálními zájemci budete jednat přímo vy, jaké budou vaše požadavky?

Budu chtít, aby se ve Dvoře pořád hrál kvalitní hokej. Omladíme to a pojede se dál, taková je moje představa a přání. Chce to přivést některé nové hráče, protože finále jsme dohrávali ve dvanácti lidech a to nejde.

Myslím, že tým se ve dvanácti lidech kousnul zejména proto, že hrál pro vás.

Ano, je to tak. Vím o tom moc dobře, přičemž snažil jsem se to hráčům oplatit.

Budete chtít po zájemcích o váš klub i ekonomické záruky?

Ano, říkám na rovinu, že během sedmi let, kdy jsem vedl hokej ve Dvoře, tak jsem do klubu investoval poměrně hodně peněz, díky čemuž jsem dvorský hokej někam dostal. Nechtěl bych, aby se tohle všechno zašantročilo. Nekývnu bez rozmyslu prvnímu zájemci. Dotyčný musí mít jasnou vizi i finance.

Jste připraven novému vedení pomoci v roli sponzora klubu?

Hlavním sponzorem už být nechci, celý život jsem pracoval a teď je čas, abych to vrátil manželce, dětem, rodině a přátelům. Pokud si ale nový majitel bude přát, tak mu s určitými věcmi rád pomůžu. Partnerem klubu, byť ne tak výrazným, bych rád zůstal.

Četl jsem, že letošní rozpočet HC RODOS se pohyboval kolem pěti milionů korun. To je pro druhou ligu nadstandardní suma.

Je to tak. A jestli nadstandardní? Sám víte, že se všechno zdražuje, tak jsme se tomu museli přizpůsobit. K tomu jsme přešli na kvalitnější a dražší hokejky, protože ty dosavadní nám praskaly. A samozřejmě si kluci vydělali. Měli určitou prémii za výsledky, kterou jsem splnil.

Sám jste zmínil současnou složitou společenskou situaci. Dá se čekat, že bude složité najít pro klub štědrého majitele, jakým jste byl vy.

Nemám křišťálovou kouli, ze které bych to mohl přečíst, ale doufám, že uspějeme. Záleží mi na tom, aby dvorský hokej prosperoval i v dalších letech.

Máte spočítáno, kolik financí jste do klubu za sedm let investoval?

Ano mám, ale konkrétní nebudu. Některým lidem by se z té částky asi protočily panenky. Jen vám řeknu, že když ty peníze sečtu, tak bych dnes možná jezdil v novém Ferrari. (usmívá se)

Hrozí klubu v černém scénáři pád do krajské ligy?

Ta možnost samozřejmě je, ale nedokázal bych si ji představit. Myslím, že by si ji nedokázali představit ani naši fanoušci, protože jsou zvyklí na dobrý hokej.

Letos to ze strany Dvora dobrý hokej určitě byl. Dá se říct, že v pozici majitele končíte na vrcholu, že?

Ale jo, i když znáte to…. Podívejte se na finále extraligy, ve kterém hrála Sparta s Třincem. Osobně jsem tedy fandil Třinci, ale jak říkali kluci ze Sparty po sérii, vítěz může být jen jeden.

Hodně vás mrzí porážka od Tábora, viďte.

Vůči soupeři chovám velký respekt. Na hokej v Táboře chodí spousta fanoušků, je vidět, že Chance ligu opravdu chtějí, ale jsem si jistý, že kdybychom byli kompletní, tak bychom je mohli porazit. Takže ano, mrzí mě to. Chtěl jsem vyhrát postup do první ligy. To byl můj sen, který se mi nesplnil.

Chance ligu byste pak s HC RODOS opravdu hráli?

Je jasné, že bychom tým museli z části obměnit. Byl jsem předběžně v kontaktu s některými hráči, kteří měli v případě postupu zájem k nám jít. Věřím, že poslední bychom v Chance lize neskončili. Spíš je otázkou, jestli bychom soutěž mohli hrát na našem stadionu. Zřejmě by se musely udělat určité úpravy.

Jak jste zápasy z nemocničního lůžka prožíval?

Prožíval jsem je hodně. Všechno jsem sledoval přes internet. Občas jsem i hodil mobilním telefonem, tak mi děti musely druhý den přinést nový. (směje se) Sestřička si kolikrát myslela, že mi je špatně, jak jsem jančil, tak jsem na ni řval, že jsme vyhráli. (směje se) Myslím, že jsem zbláznil polovinu nemocničních pokojů, ale všichni tam na mě byli moc hodní.
„Občas jsem v nemocnici i hodil mobilním telefonem, tak mi děti musely druhý den přinést nový."

Vzpomenete si na vaše začátky ve dvorském hokeji?

Přišel jsem v době, kdy ve Dvoře nebylo ani na hokejky. Hráli jsme tu nejnižší soutěž, poté následoval postup do kraje a postup do druhé ligy, kde se nám zpočátku nedařilo, ale nakonec jsme vyhráli naši skupinu. Letos se nám podařilo udělat krásnou výstavu k výročí sta let dvorského hokeje… Bylo to moc hezké období, krásných sedm let. Užil jsem si je.

Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka?

Vybral bych mou velkou sázku. Řekl jsem klukům, že když postoupíme do 2. ligy, tak mi před diváky budou moct oholit moje vousy. Povedlo se to a kluci mě tehdy v Letňanech opravdu oholili. Byl to pro mě velký zážitek. Manželka mě tenkrát doma skoro nepoznala. Jen škoda, že se nám to nepodařilo doma ve Dvoře. Pro lidi by to tady bylo malé Nagano.

Jak dlouho vám pak charakteristický knírek dorůstal?

Do těch pěkných vousů to trvalo rok. (usmívá se)