Řidič Lukáš přiváží ve stanovený čas 5 klientů před obchoďák jako vždycky. Z auta vystupuje i jeho družka, dobrovolnice, Renata, která ač má komplikované autobusové spojení domů do Červeného Kostelce, utrhla se a přijela pomoct. Ještě spolu se StáňouZ, JanouŠ a MartinouJ si rozebíráme klienty, Lukáš se taky jednoho ujímá a vyrážíme.
Já doprovázím paní Zdeňku, je tu na zdravotním pobytu. Dobře se s ní povídá a je s ní legrace. Oběhneme spolu drogerii, dvoje oděvy, potraviny a nakonec se přidáváme k ostatním na náměstí, kde máme v jedné z restaurací rezervovaná místa na zahrádce.
Je krásný teplý den a na zahrádce v podloubí je moc příjemně. Dáváme si něco dobrého na zub a je nám dobře.
Zajdu ještě s paní Veronikou, protože její doprovodkyně Jana čeká, až jí přinesou jídlo, do pizzerie naproti přes silnici a pomáhám jí venku u stolečku, aby se mohla v klidu najíst.
„Jaké to je takhle si po dlouhé době někam vyrazit?“, ptám se jí.
„Jsme jak utržení z řetězu,“ zní odpověď 😊.
A to sedí, jsme všichni jak utržení z řetězu. Po dlouhých měsících izolace se můžeme konečně volně nadechnout…