REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Co člověk, který vytvoří takový stůl, vlastně mohl vystudovat? Odpověď v případě 27letého Petra Vaňka není jednoduchá. Začal lesárnou ve Svobodě nad Úpou - šel tak v rodinných šlépějích. Po získání učňovského listu pokračoval v nástavbě, kterou dobrovolně nedodělal.
Již tenkrát koketoval se zpracováním kovových zbytků z výroby. Chodíval na kafe do Korsiky ve Dvoře Králové, kde mu tehdejší majitel nastínil, že by něco takového na baru rád viděl. Byla to svým způsobem první zakázka.
Odborné vzdělání
Dalším přelomem byla pro Petra podpora bývalé starostky z Nemojova, která mu pomohla najít školu odpovídající jeho zájmům. „Na střední umělecko-průmyslové škole v Turnově (specializace na výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů - pozn. redakce) jsem při první návštěvě zíral. Na každé chodbě byl vystavený jeden obor - šperkařství, kovařina, kovolitectví. Spadla mi brada a říkal jsem si, že to je ono,” vzpomíná na své první zážitky ze školy v Turnově. Hlásil se na tuto školu na obor kováře, bohužel neúspěšně.
Nabídli mu volné místo ve vedlejším oboru - slévač barevných kovů. Ačkoliv mu škola jistě dala mnoho dobrých rad, byl tam dle svých slov spíše demotivován - spolužáky. „Byli tak šikovní! Já neumím kreslit, návrh je pro mě trápení. Někteří mí spolužáci pokračují studiem na vysoké škole. Jsou skutečně úžasní,” překvapuje mě Petr svojí upřímností.
Bohužel uplatnění z vystudovaného oboru je i tak dost omezené - jediná slévárna u nás je v Dolní Kalné. Zůstal na škole ještě rok na individuálním plánu v oboru kovářském, ale když cítil, že už mu škola nemá co dát, odešel do Hradce.
Škola života
V Hradci se živil všelijak - v truhlárně, ale také prodejem kávy. „Je to nejprodávanější surovina na světě hned po ropě,” vypráví o tom, jak se začal zajímat o kávu v době, kdy pil Lavazzu. Následuje přednáška o kávě. Petrovy životní zkušenosti mu může závidět kdejaký vysokoškolák. A rozhodně to nevypadá, že by se ve světě ztratil.
Metalové sympozium
Shodou náhod se dostal k možnosti uplatnit své nápady se zpracováním kovošrotu v Mladé Boleslavi, kde ho tamní šéf odboru kultury požádal o účast na metalovém sympoziu. Se svými spolužáky ze školy a jedním sochařem vytvořili díla, která hodnotil v komisi její předseda pan Milan Knížák.
A následovala další zakázka - jeden ze sponzorů ho oslovil, zda by mu nevyrobil repliku práce z tohoto sympozia. „Poskytl mi zázemí a dnes má mé dílo u sebe v kanceláři. Dále mi zavolal opět ředitel kultury z Mladé Boleslavi - jestli u nich nechci vystavovat. Jenže já neměl co. Tak jsem vyrobil pár kusů nábytku - křesla, stola a získal první kupce,” popisuje Petr svoji první výstavu uměleckého směru zvaného Mutoid waste. Želenému šrotu různého původu (u Petra se jedná většinou o motodíly ze škodovek) vdechuje nový život, který ještě udělá radost svému majiteli.
Díla v dílně
A jak vypadá Petrova dílna? „Jedná se o garáž v přízemí rodinného domu. Není to příliš velký prostor - například koně vyrobeného z podkov bylo problém z garáže vyvézt.” Ke své práci používá předdefinovaný materiál a přes skici se propracovává k výsledku.
Jeho tvorba je o zkušenostech, pracuje s nestejnorodým materiálem. Na fotografiích si prohlížím „jeho” psa, zoubkovou vílu koně z podkov a nechápu, kde bere ty nápady. „Většina věcí vzniká z vlastní invence. Přemýšlím, komu by se co líbilo, hledám novou cílovou skupinu. Nejdříve to byl nábytek, potom zvířata, vetřelec, mám i motorku. Zoubková víla a druhý kůň ze 150 kg podkov byli na objednávku,” popisuje svoji tvorbu.
Ve Dvoře můžete jeho díla zahlédnout a dokonce i použít například v hudebním klubu Dékáčko. Jedná se o barové židle, které jsou nepřehlédnutelné. Možná právě ony mu přivedli další zákazníky včetně města Dvůr Králové nad Labem.
Sport na královédvorském náměstí
Šachový stůl ve Dvoře Králové jakoby však ani nepocházel z jeho dílny. „Rozbít náměstí samotným solitérem, který obvykle dělám, by nebylo rozumné. A návrhy dětí ze ZUŠ, které mi sloužily jako podklad, byly úžasné. Já chtěl původně dělat stůl jako figurku královny, protože mi to symbolicky zapadá do města, které patří mezi věnná. Jenže skoro všechny šachové figurky mají základ v rotačním hyperboloidu, a královna by tak vypadala jako malý Ještěd. Nelíbilo se mi to. Řešením byl kůň. Záměr byl, aby součástí stolu byl i šuplík, ale to bylo prakticky nereálné - lidi by do něj plivali a figurky by v něm určitě také nevydržely dlouho. Zdánlivý tvar traverzi jsem doplnil kulatinou, aby stůl zapadal do mobiliáře na náměstí, který je vzdušný,” doplňuje popis výroby šachového stolku na náměstí TGM ve Dvoře.
Vize mladého umělce
I když má nabídku z galerie místní ZUŠ na pořádání výstavy, přiznává, že momentálně nemá co vystavovat. „Buď dělám tak pomalu, nebo se to tak rychle prodává, každopádně se špatně shání materiál,” hledá důvod současného stavu. „Mám jen dvě ruce, jsem na to sám, takže zvládnu maximálně 12 věcí ročně,” dodává.
V současné době pracuje na zakázce z Nebovid u Kolína. „Uprostřed obce je stará trvz, něco jako u nás Starý pivovar, který dávají nadšenci do kupy. Zadání je velmi volné - objekt 4 x 1 m, rotační tvar a něco jako od Sušky (umělec Čestmír Suška).
Ptám se, jak se toto dílo vejde do jeho dílny. „Nevím. Nemám ani jeřáb a garáž je malá,” pokrčí Petr rameny. Překážka to tak pro něj evidentně není.
Je mi jasné, že si poradí. Jako vždycky na něco přijde. A to budeme koukat.
Autor:
Kateřina Sekyrková, www.kralovedvorsko.cz
Vaše komentáře |