Rodinná restaurace U Červinků v Čisté u Horek

My jsme ji objevili před nějakými 15 lety na našich cestách za lyžováním na Horních Mísečkách. Cestou z lyží jsme se prostě museli zastavit na jedinečnou večeři. S dětmi jsme však k Červinkům jezdit přestali: kouřilo se tam. To se prý ale změnilo. Co všechno se ještě změnilo a hlavně co zůstává stále stejně kvalitní, na to  jsme se ptal pana Josefa Podrazila, který se svojí švagrovou Dariou Červinkovou – Urbanovou, vnučkou původních majitelů, restauraci provozuje.

Nejdříve mi prozraďte, jak jste se vůbec k provozování restaurace dostali?

 V roce 1991 jsme začali pracovat na restituci restaurace, kterou dříve vlastnila rodina mé manželky. Dům jsme dostali, ale byl v katastrofálním stavu. Museli jsme jej tedy nejdříve opravit a teprve potom uvažovat o provozování restaurace. A to bylo moc těžké, protože jsme o vedení restaurace neměli ani páru.

Jak jste si s tím poradili?

Už na začátku jsme udělali velmi dobré rozhodnutí. Zaměstnali jsme totiž 2 důchodkyně - paní Stuchlíkovou a paní Šmídovou, z nichž jedna kdysi pracovala zde, druhá vařila ve školce. Obě tak provozu i vaření rozuměly. Tyto dámy nám zde vytvořily takový prazáklad našich úspěšných hotovek a poctivého vaření. My jsme sobě i jim už od počátku řekli, že chceme používat jen kvalitní suroviny a v žádném případě jídla nešulit. Ale na to tehdy nebyli zvyklí ani hosté, ani personál. Dámy tedy vložily do jídla veškerý svůj um a energii. A už tehdy před těmi 25 lety se k nám začali sjíždět hosté na králíka, chlupaté knedlíky, gulášek. Tím jsme se okamžitě chytli na trhu.
Jak dobrá to byla volba se ukázalo už v den zahájení provozu. Bylo zde plno, otevřeno dlouho do noci. My druhý den opojeni úspěchem spokojeně spali. No a druhý den ráno nás paní Stuchlíková hledala po domě a budila – Honem honem! To musíte vstávat! I druhý den se přeci musí taky vařit! My věnovali veškerou energii otevření a už jsme neviděli dál. No ale postupně jsme si na ten denní koloběh zvykli.

Takže vás vlastně řídily vaše zaměstnankyně? :-)

Přesně tak, ty dámy nás prakticky řídily, říkaly, co máme dělat a my se pokorně učili. Někdy v té době sem naplno přišla i švagrová Darja, což jsem byl moc rád, už jsem na to nemusel být sám. Zároveň mi tady o víkendech pomáhal bratr, který tehdy ještě pracoval ve Vorlešské školce.
A tím se z toho stal opravdový rodinný podnik. Navíc jsme rychle rostli a přicházel i další personál.

A to jste se za celých těch 25 let nikdy nehádali? (ke stolu si přisedá bratr)

My se nehádáme, sem tam večer si řekneme, co bychom mohli zlepšit, a i když na sebe někdy bafneme, tak druhý den už jakoby se nic nestalo. Na dovolenou spolu ale nejezdíme :-) Navíc už tu nejsme 7 dní v týdnu, ale pravidelně se všichni střídáme.

Grand restaurant Pavla Maurera

Před několika lety jste se dostali do TOP 10 nejlepších restaurací v České republice. A obhájili to i v dalším roce. Povězte mi, co to pro vás znamenalo, co se změnilo?

Samozřejmě jsme si vždy jeli do Prahy ceny převzít, ale zde v restauraci jsme nic neměnili. Snad i díky tomu jsme od té doby v Maurerově výběru pravidelně.

Jaký vliv to mělo na návštěvnost?

Když jsme byli ve výběru deseti nejlepších, tak to tady byl velký fofr, opravdu velký. Každý se chtěl zastavit a vyzkoušet si nás. Lidé se stavovali cestou na hory a z hor. Přijížděli z širokého okolí. Díky tomuto zájmu se nám podařilo rekonstruovat dům, kuchyň, vybudovat penzion a zázemí. Pak ale přišla trochu krize. Nyní se to zase hezky probírá.

 Vyjádření Pavla Maurera pro Královédvorsko.cz 

Už jsem tam dlouho nebyl, ale tehdy to byli "superstars"! Nejlepší španělský ptáček, co jsem kdy jedl!

zdraví

Pavel Maurer

Good Food Love

Konkurence

Zmínil jste i krizi, jak se u vás promítla?

U nás to nebyla jen ta „obyčejná“ krize, která potkala úplně všechny. Nám tu docela dlouho bydlela jedna paní a každý den koukala, jak to tady žije, jak se točí návštěvníci a povídala si o tom s přáteli z Prahy. No a oni šli a postavili si tady nahoře v serpentinách na Horka úplně novou velkou restauraci U Krocana. A nejen to - najednou, ze dne na den nám odtud odvedli celé osazenstvo kuchyně! Toho našeho králíčka a španěláčka jste si najednou mohli dát o kousek dál v nové restauraci!  Hledali jsme na rychlo nový personál, a ten se nejprve musel všechno naučit! Strašně těžké období asi 3 let. No a výsledek? Tam se to stále zhoršovalo, lidé opět začali jezdit k nám a jejich restaurace je nyní už roky zavřená a na prodej. A kuchař nám volá, zda ho nevezmeme zpět.

Rekonstrukce silnice

Měli jsme zavřeno od 16. května celkem 3 a půl měsíce, protože zde probíhala rekonstrukce silnice a nedalo se tady vůbec projet. Tak jsme si taky udělali pauzu, trochu si srovnali myšlenky a udělali drobné úpravy, vymalovali. Po otevření se ale lidé ihned vrátili, což nám udělalo velkou radost.

Jídlo a pití

Vyjmenujte mi prosím vaše jídla, která nejvíce frčí.

Španělský ptáček, svíčková, kachnička, králíček, vepřová, holandský řízeček, všechno domácí, žádné polotovary.

Řekněte mi, když ten králík je 25 roků každý den naprosto stejný, baví vás to? Baví to lidi v kuchyni? Nechtějí dělat trochu něco jiného?

Nyní už tu máme asi 10 let stejný mančaft a oni jsou naopak naštvaný, když chceme něco jiného. Což samozřejmě třeba v létě je občas potřeba nějaké lehčí jídlo.

Co se u vás čepuje?

Máme Plzeň a jedenáctku Kozla. Černou lahvovou desítku. Takhle už to je strašně dlouho. Dříve jsme zkoušeli i jiná menší místní piva, ale sem lidí jezdí za kuchyní a chtějí k pití jistotu. Z nealka máme samozřejmě tradiční kofolu, ale hlavně máme našeho vlastního Žabáka - zelenou domácí limonádu, kterou děti vždycky chtějí. Už od dveří hulákají, že chtějí žabáka. K tomu děti dostanou drobný dáreček, takže nutí rodiče při cestách okolo zastavit :-).

Penzion

Kolik máte pokojů? Jaké máte hosty?

Máme 10 pokojů, ale tím, že náš dům stojí přímo u silnice, tak zde není úplný klid a plno vždy není. Čím dál častěji ale jezdí lidé třeba na víkend právě kvůli kuchyni - k obědu kachnička, večer králík, druhý den z druhé strany jídelního lístku. Gurmánská turistika :-).

Kouření

Už na začátku jsem zmínil změny ohledně kouření. Jak to tedy u vás je nyní?

No, to u nás byl dlouho velký problém. Jsme vesnická hospoda, ale zase k nám jezdí obrovská spousta lidí hlavně za dobrým jídlem. Často se stalo, že sem přijela z hor odpoledne velká parta i s dětmi a když tady seděli 2 chlapíci s cigaretou u piva, tak ta parta zase odjela pryč. Proto jsme se rozhodli, že se zde už nekouří. Pivaři si zajdou na cigaretu ven, nebo tady v chodbě máme stolek "U zelené pracky", kde si tedy mohou zakouřit. A takhle to tady funguje k plné spokojenosti už skoro rok.

… Někdy ale večer po 20. hodině, když už tu nikdo moc není a nějaký host si chce zapálit, tak mu ten popelníček taky přineseme. :-)

FOTOGALERIE - Rodinná restaurace U Červinků v Čisté u Horek

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií