REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
5. 4. 1888 – 25. 2. 1970
Arch. Karel Jarolímek - čtyřicátá léta 20. stol.Byl nazýván generacemi závodníků, které jako šéf zahraničních výprav v soutěžích vedl, tátou Jarolímkem. Narodil se v Temešváru. Do školy začal budoucí lyžařský stratég a stavitel můstků chodit ve Dvoře Králové nad Labem, kde také založil v roce 1909 lyžařský odbor při TJ Sokol, později SK Dvůr Králové. Odmala hrál velice slušně tenis, fotbal, hokej, jezdil na kole, věnoval se atletice, nářaďovému tělocviku a závodil také na motocyklech.
Jako účastník památného závodu v roce 1913 se stal později mecenášem a protektorem Bohumila Hanče juniora, který u Jarolímků bydlel a vystudoval střední školu.
Mistrovství zemí koruny české v roce 1913. Číslo 1 Karel Jarolímek, číslo 10 Mejvald, číslo3 Nor Hansen, číslo 4 Scheiner, číslo 9 FeistauerTěsně po lyžařských závodních začátcích v roce 1909 vyhrál i Dieskaův štít a roku 1912 ho můžeme sledovat v roli náčelníka Plzeňské župy lyžařů. Do první světové války byl Mistrem zemí Koruny české hned dvakrát: jako vítěz na 12 km a jako sdruženář na šumavském Špičáku v roce 1913. Také v prvním poválečném mistrovství v roce 1920 na Štrbském Plese předvedl mistrovské double na osmnáctce a v kombinaci.
Karel Jarolímek 1914 na Holmenkollenu v závodě na 50 kmKromě jiného působil jako instruktor prvních vojenských lyžařských kurzů u nás. Lásku ke skoku a lyžařině dokázal skloubit s náročnou osobní profesí architekta a zanedlouho po Kongresových závodech v Novém Světě v roce 1923, kdy ukončil závodní činnost, se vrhnul na projektování a stavby skokanských můstků. Na jeho rýsovacím prkně jich vzniklo tolik, že když se v jeho archivu dopočítali sumy 455 matric a plánů od nejmenších provinčních můstků až po velké sedmdesátky, nestačili se statistici divit.
Jarolímkův můstek na Štrbském plese
Legendární a největší můstek vyprojektoval na Štrbském plese, který byl nazýván Jarolímkovým můstkem. V roce 1955 byl rekonstruován a umožňoval skoky 80 m. Ten byl stržen při výstavbě „Areálu snou“ pro mistrovství světa v roce 1970, kdy byl nahrazen železobetonou konstrukcí.
Karel Jarolímek, expert FIS pro skok a R. N. Oestgard president FIS po roce 1945Na valné hromadě svazu v Brně v roce 1925 zvolili architekta Jarolímka předsedou technického odboru, dnes by se nechalo říci svazovým šéftrenérem. Ve funkci vedoucího československé výpravy absolvoval devět mistrovství světa, čtyřikrát byl na ZOH. Jakmile skončila 2. světová válka, stal se členem skokanské komise FIS, po šesti letech je stálým expertem FIS pro skok, v roce 1954 členem subkomise pro stavbu můstků a po 12 letech práce pro nejvyšší lyžařský orgán odchází do sportovní penze.
Jarolímkova starostlivost v péči o závodníky šla přečasto za jeho povinnosti šéfa mise. Na ZOH v Americe 1932 si dokonce dovolil to, co je dnes nemyslitelné a technicky nemožné.
Píše o té příhodě s nadhledem v Zimním sportu: „V závodě na 18 km si Bartoň zadělal na šesté místo ve sdruženém závodě. Časy závodníků byly po příjezdu psány na stadionu na velkou tabuli a průběh a výsledky šly do světa ve velké současné reportáži. Podle mého soukromého měření oznámili rozhodčí Bartoňovi čas o deset minut horší jeho skutečného výsledku a Tonda by se tak ani na černou tabuli nedostal. Nechtěl jsem odkládat konečné řešení do každodenně konané večerní porady zástupců všech národů. Ale jak na to se svou angličtinou? Rozhodl jsem se pro okamžitý čin. Šel jsem k černé tabuli, smazal jméno závodníka na místě, kde měl být Tonda Bartoň, vzal jsem pisateli křídu z ruky a napsal tam čas i jméno Bartoňovo. To si samozřejmě nenechal pan úřední zapisovatel líbit a Bartoně zase smazal, načež jsem já jej tam bleskurychle napsal. Při tom jsme se oba lítě rozčilovali, on americky já česky. Samozřejmě to nemohlo trvat do nekonečna a za chvilku mě Američan vzal pod paží s páskou čestného výbora a vypravili jsme se k rozhodčímu stolku. Tam byl na štěstí můj starý známý, Američan Schmidt-Piery, kterému jsem mohl svou bolest vysvětlit německy. Jeho prostřednictvím jsem získal kartotéční lístek Bartoňův a na něm jsme našli početní chybu o 10 minut. S pisatelem od černé tabule jsme si podali ruce a společně jsme tam Bartoně definitivně namalovali.
OH 1928 St. Moritz F. Fišera, ing. Novák, J. Německý, O. Německý, K. Jarolímek, R. LangÚčast na OH sobě i některým závodníkům hradil z vlastních prostředků. Zpracoval pokyny klubům „Stavba můstku cvičného“. Všechna uvedená doporučení jsou dnes samozřejmostí, ale je minimální zájem o tento sport, když tak na televizní obrazovce.
Skokanský areál ve Svatém Petru, ve Špindlerově Mlýně. Můstky nazývané sedmdesátka, padesátka, třicítka, dvacítka. Ideou K. Jarolímka bylo postavit zde velký můstek, obdobu Planice.Jeho poctivý přístup k funkci předsedy technického odboru SL ČSR dokumentuje jeho jízda vozem se sekretářem SL Rudolfem Krňoulem po všech střediscích, kde se mají v sezoně 1931/32 konat mezinárodní závody, aby zjistil podmínky na tratích a stav můstků.
Naposledy byl poradcem při projektování „Areálu snou“ na Štrbském plese v Tatrách pro MS 1970. Na mistrovství světa v klasických disciplinách na Štrbském plese byl čestným hostem.
Arch. Karel Jarolímek pravděpodobně v roce 1962S dojetím a vrozenou ušlechtilostí si vychutnal skokanské olympijské zlato J. Rašky v Grenoblu vzpomínaje na tři generace lyžařů, se kterými vlastně pro tento úspěch československého lyžování připravil cestu. Zemřel jen tři dny po skončení MS v Tatrách a další bronzové Raškově medaili.
Doslovně opsáno, se svolením autorů, z publikace „110
Postrach skokanů. Věž můstku "V Šachtách" ve Vysokém nad JizerouV roce 1998 u příležitosti 110. výročí narození byl arch Jarolímkovi propůjčen titul „Čestný občan“ in memoriam. Doklad o titulu byl vnučkám, paní Ivě Datelové a paní Haně Opavové předán 4. dubna 1998. Z iniciativy pan Ivana Hlavatého byla zorganizována finanční sbírka potřebná na realizaci pamětní desky, kterou vytvořil sochař Jaroslav Černý a která byla instalována na Jarolímkově domě, dnes středisku Junáka a odhalena 4. dubna 1998 za přítomnosti předsedy českého olympijského výboru MUDr. Jiráska, zástupce Krkonošské župy SLČR, představitelů města a vnuček K. Jarolímka.
Sestavil Karel Raich
Vaše komentáře |